Zákon rovnováhy

Jak už to tak v životě chodí, někdy nastávají situace, kdy je třeba se rozhodnout. A je taky potřeba věřit. Věřit, že vše dobře dopadne. Já třeba věřím i v to, že funguje nějaký zákon rovnováhy. Včera se mi stala pro mě zvláštní věc. Ráno jsem stála na nádraží a nějaký študák mě poprosil o deset korun, které mu chyběly na jízdenku. Obvykle nerozdávám drobné na počkání, obzvlášť ne u nás v Brně na hlavasu. Ale ten kluk vypadal jako slušňák, který je opravdu potřebuje na cestu (a taky že se hned rozběhl k vlaku), tak jsem mu je dala.

O dvě hodiny později jsem kupovala dárek k narozeninám, maličkost, flashku. Stála pár stovek a něco k tomu. Jenže díky mé volbě někomu pomoci, mi v drobných chybělo právě těch pár kaček. Tak jsem vytáhla další papírovku a v tom se na mě mladík za pokladnou podíval, usmál se a říká: „Tak víte co? Já vám dám slevu.“ Cože? Říkám si. „No teda, to jste hodnej, děkuju.“

Jasně, někdo si nejspíš řekne, že je to prostě náhoda a já z toho dělám vědu. Ale víte co? Právě o tom to je. Všímat si maličkostí, uvědomovat si je a vážit si jich!