Jsme jen lidi

Jednomu to přijde jako blábol, druhý se v tom najde… Taky někdy zažijete něco, co vás zasáhne, a říkáte si, že znovu to už nedopustíte? Jenže pak uběhne nějaký čas a ten jak známo vyléčí nebo aspoň zmírní prožitou bolest a zahojí rány. Ráda říkám, že podruhé stejnou chybu neudělám, ale taky, že opakování je matka moudrosti. Někdy je třeba udělat stejnou „hloupost“ víckrát, než se dostatečně poučíme a uvědomíme si vlastní hodnotu. Neklesejte na mysli, na tom není nic špatného. Každý z nás sbírá vlastní zkušenosti a stejně tak potřebuje svůj čas k čemukoliv, co dělá nebo prožívá. Já bych o tom mohla vyprávět. Přátelé mě vnímají jako přehnaně citlivou osobnost, která si vše moc bere. Nic proti flegmatikům, vlastně jim závidím jejich nadhled a jistou duševní volnost a pohodu. Zároveň jsem ale raději citlivým člověkem než bezcitnou mrchou. Věřím, že všechno má svůj důvod a že i ty bolestné zkušenosti nás obohacují a posouvají dál. Vždyť právě ty nás učí, co můžeme očekávat od druhých i od sebe samých. A že to ti druzí nevidí stejně jako my? Že nás nevidí takové, jací doopravdy jsme? Možná jim to ani nedovolíme… o tom zase v jiném článku. Důležité je, jak vidíme sami sebe a nikdo jiný by nás svým přístupem neměl přimět k tomu, abychom o sobě pochybovali. Mějme to na paměti a mějme se rádi takoví, jací jsme. Jedině tak si do života přitáhneme ty správné lidi. Ti, kteří nechtějí nebo nedokážou vidět, jsou jen další zkouškou v našich životech.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení