Dvojí tvář sobectví

Člověk je od přírody tak trochu sobec. Zároveň ale umí být obětavý a myslet taky na druhé. Tato obětavost však může někdy vést až k tomu, že neumíme říkat ne a stavíme zájmy někoho jiného nad svoje vlastní. Udělat pro někoho něco nezištně jen tak z dobré vůle nebo pro to, že nám na něm záleží, je do jisté míry úžasná vlastnost.

Mějme ale také na paměti, že ne každý by pro nás udělal to samé. V životě prostě nastanou situace, kdy je potřeba myslet taky na sebe a nezabývat se do nekonečna tím, co si myslí ostatní. To ale rozhodně neznamená, že máme být bezohlední. Vnímejme své vlastní potřeby a přání a nebojme se pokaždé nevyhovět všem požadavkům, které jsou na nás kladeny. Zavděčit se každému je prostě nemožné, byť bychom si to často přáli. Zachovejme si tedy lidský a láskyplný přístup k druhým, ale nemějme špatný pocit z toho, že čas od času myslíme jen sami na sebe.